Den 3. - bonus

28. 06. 2013 | † 06. 12. 2013 | kód autora: OA2

 Myslela jsem si, že takhle bych mohla prožít celé prázdniny. 

Pod návalem stresu, který mě provázel oba semestry, jsem teď možná chtěla zakusit trošku té rutiny. Byly tu nové situace, nečekané zvraty, nečekané dobré ale i špatné zprávy a já teď chci asi zase jen špetku jistoty a pevné půdy pod nohama.

Je mi trošku smutno, ale zatím nevím, jak s tím naložím.

A hlavně nevím, jestli je to možné, tak nějak přijatelně prožít prázdniny v izolaci, tak nějak se cítím. Jsem doma. Dopoledne uvařím,upeču nebo udělám něco v domácnosti, je odpoledne, to umyju nádobí od oběda a pak si na chvíli dáchnu, třeba sáhnu po knížce nebo jdu na notebook na chvíli. A pak ani nevím co dělám a je večer. To jsem chvíli na notebooku, umyju se a dívám se na televizi nebo si čtu. A pak si píšu svůj žlutý deník.

Jsou věci, o kterých jsem o prázdninách chtěla přemýšlet, přehodnocovat je a možná i malinko změnit, poupravit. Trošku se to týkalo vztahů, názorů a postojů.

Nemyslím si, že bych si vedla nějak zle, ale zároveń jsem ji ještě nenašla - tu vytouženou jistotu a pevnou půdu pod nohama. Vím, že svět je nejistý, ale já ji asi potřebuju aspoň na chvíli cítit - jistotu, bezpečí, zázemí... 

Takže jediné, co mi tak asi zbývá, je vytrvat u toho, co dělám teď - péče o domácnost, je to ta rutina, co mi dává trochu klidu, který dost často narušují nějaké návštěvy a další okolní vlivy nebo lidi (př. babička s jejími nesmyslnými požadavky). 

Cítím se osamělě. A to jsem měla strach, že se budu spíš nudit. Já bláhová. Jak jsem si to mohla myslet? Přece mi muselo být jasné, že jakmile si zábavu nebo činnost nenajdu sama, přicupitá ke mně zástup lidí s jejich představami, jak bych měla prožít prázdniny. Ale ať jdou do háje. Jestli je to jejich ideální představa, jak se mají prožít prázdniny, ať si je tak prožijí oni a jestli žádné nemají, ať si tak prožijí každou volnou chvíli.

Musím vymyslet, jak získat odstup od svého života. Ačkoli nejsem zrovna milovnice cestování, myslím, že by mi prospělo třeba na čas zvednout kotvy a zmizet.

Jsou věci, které si potřebuju ujasnit, jak chci, aby byly a není to pro mě nic lehkého, protože věčně nevím nic, co se týče toho, co chci....

Večer mi volalo neznámé číslo. Prošla jsem mamčiny kontakty a ještě kontatky ze společného mobilu, ale žádná shoda. Nevím, kdo to byl. Taková maličkost, ale mě to zvlášť v poslední době dost vyvádí z míry.

Cizí čísla neberu. Jednak proto, že nerada telefonuju a taky nerada mluvím s cizími lidmi. A nevidím důvod, proč by mi měl někdo cizí volat na mé soukromé číslo.

Podle internetu by to nemělo být žádné obtěžující tel. číslo, tak počkám do zítřka. Razím teorii, ke které mě přivedla teta. Jestli někdo něco potřebuje, zavolá znovu. Teprve pak si budu jistá, že volá opravdu mě a že to není jen omyl. Divím se ale, že tuto teorii teta mohla praktikovat v práci.

Baterka se vybíjí, takže už musím jít. Jdu dumat nad tím, jak vyřešit pocit osamělosti a také, jaké prázdninové hobby si najdu, než se mi uzdraví ouška.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zpoved

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.